neděle 17. března 2019

Komentář k rozhodnutí Ústavního soudu v návrhu na zrušení zákona č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě

Rozhodl jsem se rozebrat argumentaci Ústavního soudu (ÚS). Jednalo se o zákon k "zavírání hypermarketů" ve svátek. Doporučuji přečíst především argumentaci navrhovatelů.


Nejprve se ÚS zabýval tím, zda podrobí danou úpravu jen testu racionality nebo i proporcionality. Zkráceně se dá test racionality popsat jakožto ověření, zda má zákon smysluplný cíl a je možné jej jeho prováděním naplnit. Test proporcionality pak slouží k posuzování, zda dodržováním daného zákona nedochází k přílišnému narušování práv jiných.

Podstatou dovolávaných se práv podnikat a pracovat je možnost volně vstupovat do určitých právních nebo společenských vztahů, směňovat s ostatními výsledky svého duševního i fyzického úsilí za peníze či jiné hodnoty a dosahovat výnosů ze svého majetku. Cílem podnikání je dosažení zisku, cílem práce je získání pravidelného příjmu. Jádrem těchto práv proto je dostatečná míra rozhodování se o vlastním majetku a času tak, aby jednotlivec mohl jak uspokojit své podnikatelské a pracovní ambice, tak i dosáhnout příjmů potřebných k uspokojení svých hospodářských potřeb.
Zde ÚS zcela opomíjí, že dosahování zisku, získání pravidelného příjmu a uspokojení svých hospodářských potřeb se může značně prolínat. Typickým příkladem jsou zaměstnanecké benefity.

Zákon zakazuje prodej po dobu sedmi a půl dne v kalendářním roce, s výjimkou prodejen o prodejní ploše nepřesahující 200 m2 a s výjimkou dalších čtyř určitých typů provozoven. Lze proto konstatovat, že zákon se vztahuje na malou část možného provozního času dotčených prodejen, přičemž po zbývajících 357 a půl dne v roce nejsou provozovatelé nijak časově omezeni. Lze proto uzavřít, že právo podnikat je omezeno pouze okrajově a toto omezení se nedotýká jeho samotného jádra. 
ÚS zde postuluje, že právo podnikat je omezeno pouze okrajově. ÚS nestanovil žádnou hranici, kdy už se o okrajové omezení nejedná. Nestanovil žádné metody ani pravidla, jak určit, kde končí okrajové omezení a proč tedy v tomto případě se o okrajové omezení jedná. ÚS má názor, který neobhájil nějakou úvahou, kterou by pak zákonodárci či občané mohli použít při schvalování nebo výkladech jiných zákonů.

Jde-li o tvrzený zásah do práva na práci, tedy do práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací ve smyslu čl. 26 odst. 3 Listiny, ani v tomto bodě Ústavní soud neshledává, že by jej zákon podstatně omezoval, neb je omezuje pouze v malé míře pracovního času. Nelze však přehlédnout jistý paradox, neboť zatímco mnohým zaměstnancům v obchodě zákon znemožňuje v určené dny pracovat, pro jisté množství pracovníků České obchodní inspekce z něj naopak vyplývá nutnost pracovat a dozírat na dodržování povinností stanovených tímto zákonem.
Opět jen postulace o omezení pouze v malé míře. Následně se ÚS zamyslel nad pracovníky ČOI, ale dál se zásahem do jejich práv nezabývá, protože... to stěžovatelé nežádali? IMHO zbytečná poznámka.

Na základě uvedeného konstatuje Ústavní soud, že zákonná úprava nijak nepopírá jádro ústavně garantovaných hospodářských práv, nebo že by současně znamenala zásah do některého základního lidského práva nebo svobody, které by s nimi byly logicky a funkčně spojeny. 
ÚS tedy zcela opominul, že zákonodárce podle navrhovatelů zasahuje nepřípustně do soukromé sféry zaměstnanců způsobem limitujícím obsah jejich volného času. Nijak se tedy nevypořádal s námitkou, že zájem (právo) některých zaměstnanců mít volno ve svátek je v rozporu se zájmem jejich kolegů mít náhradní volno jindy, kdy se jim to hodí, nebo prostředky navíc.

Ústavní soud dále musel zvážit, zda se za zákonnou regulací hospodářského práva neukrývá zásah do základního lidského práva, který s dotčeným hospodářským právem na první pohled nesouvisí. Bylo by tomu kupříkladu tehdy, kdyby důsledkem zdánlivě neutrální regulace hospodářského práva byla diskriminace porušující ustanovení čl. 3 odst. 1 Listiny, nebo zásah do práva svobodně projevovat své náboženství zaručeného čl. 16 odst. 1 Listiny.
ÚS tuto souvislost dále nijak nerozvíjí (pravděpodobně proto, že se o ni navrhovatelé nezmínili) a zcela tak opomenul, že zájem některých občanů slavit státem vyjmenované svátky je v rozporu se zájmy jiných například s jinou vírou nebo jinou národností. Prakticky žádná menšina, která by nespadala do kategorie "křesťan" a "Čech", či se alespoň částečně nehlásila k těmto tradicím, nemá zájem trávit volno přesně v tyto dny, každý rok. Možnost náhradního volna (v dny pro ně významné) nebo peněz navíc za práci ve svátek (pro ně nevýznamný) je tímto zákonem těmto menšinám upřena. Ústavní možnosti těchto menšin na pokus zrušit tento zákon se mi nepovedlo najít. Z logiky věci se jedná o lidi, jež nebudou mít svého voleného zástupce, většina v parlamentu tedy nepřipadá v úvahu. Pak už zbývá se zbytečně soudit se zaměstnavatelem, že dodržuje zákon a tyto rozsudky nakonec napadnout u ÚS, což znamená nákladný a dlouholetý proces před soudy všech instancí, než dojde na možnost podat stížnost k ÚS. Návrh na zrušení ze stejného důvodu také nemohou podat, protože by museli najít 41 poslanců nebo 17 senátorů nebo prezidenta, kterým není jejich svoboda nebo její omezování v pouze malé míře lhostejné.

Navrhovatelé v prvé řadě uvádějí, že zákon je v rozporu s principem rovnosti lidí v jejich právech, neboť se vztahuje jen na určitý okruh podnikání, a to prodej, a nikoliv i na jiné okruhy, a rovněž proto, že arbitrárně stanoví prodejní plochu 200 m2 jako hranici pro rozdělení dotčených „velkých“ prodejen a ostatních prodejen, na které omezení nedopadá. Omezení jen určitého druhu hospodářské činnosti a ponechání jiného druhu bez omezení je v České republice historicky obvyklé, regulace prodeje či určité výroby ve dnech pracovního klidu je tradicí po více než jedno století.
...
Obdobná omezení jsou běžná rovněž v jiných zemích. V Evropě přitom jednotlivé státy přistupují k úpravě prodejní doby velmi individuálně, na základě legislativního uvážení. Zatímco některé státy, jako kupř. Finsko, Portugalsko a Švédsko prodej v obchodě neomezují vůbec, v jiných, jako je Rakousko nebo země Beneluxu, existuje regulace dosti rigidní. Ve Spolkové republice Německo je ponechána regulace prodejní doby na úvaze jednotlivých spolkových zemí, v některých jiných státech (Francie, Španělsko, Rumunsko) je ponechána jistá míra regulace nebo poskytování výjimek z celostátní regulace na úrovni místní samosprávy.
ÚS se zde dopouští argumentačních faulů (a.f.) "Důraz na tradici", "Důraz na obvyklost" a "Důraz na rozšířený názor".

Jde-li o posouzení otázky kritéria rozlišení dotčených velkých prodejen a ostatních prodejen nepostižených omezením výměrou prodejní plochy o velikosti 200 m2 , je nutno určit, zda není zvoleno nahodile a zda právě tato výměra odpovídá nějakému rozumnému důvodu. Je zřejmé, že namísto kritéria velikosti prodejní plochy mohl zákonodárce užít kritéria jiná, jako např. počet zaměstnanců či roční obrat (jak je tomu například v Dánsku), nicméně právě nyní zvolené kritérium je snadněji ověřitelné a na rozdíl od jiných i pevné. Výměra právě o velikosti 200 m2 může podle obecných zkušeností odpovídat rozdílu mezi větší prodejnou s cizí pracovní sílou a prodejnou provozovanou malým podnikatelem např. za pomoci jeho rodiny. Pro tyto i nadále platí možnost volby, zda dají v určitý den přednost práci nebo rodině, na rozdíl od zaměstnanců požívají autonomie vůle a mohou se o způsobu trávení svátku svobodně rozhodovat. Kritériu velikosti prodejní plochy se Ústavní soud věnoval rovněž v nálezu ze dne 18. 12. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 27/16, v němž odmítl námitku stěžovatelky o porušení rovnosti provozovatelů potravinových podniků poukazující právě na rozlišující kritérium v podobě plochy 400 m2 . I ve vztahu k nyní posuzovanému zákonu lze konstatovat, že kritérium prodejní plochy je z důvodu efektivnosti opatření a snadné ověřitelnosti, navíc s existencí obdoby v zahraničních úpravách, zcela legitimní a nevybočující z ústavních mezí.
Pro zavádění a zajišťování práva lze podle ÚS vycházet z obecných zkušeností a není potřeba například obsáhlá kalkulace dopadů před zavedením zákona. ÚS nenapadlo, že řetězec malých prodejen také zaměstnává cizí pracovní sílu. ÚS zdůrazňuje, že kritérium snadné vymahatelnosti je v tomto případě podřízeno účelnosti, a proto můžeme zanedbat snahu o vědecky podložené dopady a stačí vycházet z obecných zkušeností. Nakonec nechybí a.f. "Důraz na rozšířený názor".

Argumentace nerovností obsažená v návrhu se vztahuje rovněž k odlišnému postavení zaměstnance a zaměstnavatele, Ústavní soud ji však nemá za přiléhavou. Jejich postavení je odlišné. Zatímco pro podnikatele je nerozhodné, v který den nebo ve kterou dobu prodá své zboží, pro zaměstnance je podstatné, že některé činnosti se může plnohodnotně oddat pouze v určitý den nebo jeho určitou část (typicky štědrovečerní večeře). Ohledně argumentu porušení lidské rovnosti je v protikladu k tvrzenému třeba říci, že jsou-li si lidé rovni v důstojnosti i právech, jsou si rovni např. i v právu prožít s vlastní rodinou několik dnů vyhrazených k oslavě církevních či občanských svátků. Institut dnů pracovního klidu, které jsou shodně stanoveny pro všechny, slouží k tomu, aby lidé v kruhu rodinném či ve společnosti přátel mohli trávit volný čas společně, věnovat se společným aktivitám, posilovat a rozvíjet rodinné a společenské vazby. 
ÚS nezajímá, že někteří lidé mají jiný názor na to, které dny v roce jsou důležité. ÚS tímto podporuje snahu zákonodárců násilím vnutit některým lidem volno v době, kterou zákonodárce určil. ÚS nezajímá, že rodiny, na které se tak odvolává, se skládají z více členů, kdy je nepravděpodobné, že by všichni byli prodejci jmenovaných prodejen. Někteří mohou dělat ve zdravotnictví, u bezpečnostních sborů, pohostinství, dispečinku atd. Synchronizace volna je po zásahu zákonodárce v takovém případě horší a je tedy těžší, aby lidé v kruhu rodinném či ve společnosti přátel mohli trávit volný čas společně, věnovat se společným aktivitám, posilovat a rozvíjet rodinné a společenské vazby. Zákonodárce stěžuje společenský život všem lidem, kteří musí někdy o svátcích pracovat, protože se tak jejich volno více rozchází s volnem ostatních lidí. Dále pak stěžuje život všem menšinám, které mají jiný názor na to, které dny jsou důležité a je potřeba mít na ně volno.

Z návrhu dále vyplývá námitka navrhovatelů o rozporu zákona s právem na soukromí a principem autonomie vůle. Podle navrhovatelů není účelem zákona ochrana žádného lidského práva, ale pouhý svévolný zákaz určité činnosti. Ústavní soud uvádí, že podle důvodové zprávy je účelem zákona sladění pracovního a rodinného života, což je cíl, který nepochybně směřuje k naplnění ochrany rodiny ve smyslu čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny. Podle navrhovatelů však zákon porušuje právo zaměstnance rozhodovat o sobě samém, zejména existuje-li možnost o svátku jít nebo nejít do práce. Argumentace navrhovatelů však není přiléhavá, neboť zaměstnanec si o pracovní docházce ve svátek nerozhoduje. Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel v souladu s ustanovením § 81 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Jinými slovy, před účinností posuzovaného zákona byl zaměstnavatel oprávněn přikázat svému zaměstnanci práci ve svátek, a to jak v souladu se zákonem, tak i s přihlédnutím ke své ekonomické síle. Představa navrhovatelů o tom, že běžný zaměstnanec může účinně diskutovat se svým zaměstnavatelem ohledně potřeby či nutnosti přijít do práce ve svátek, neodpovídá společenské realitě. 
Představa ÚS, že zaměstnavatel jen nařizuje a zaměstnanec jen poslouchá, neodpovídá společenské realitě. Už snaha zákonodárce omezit jen větší prodejce jasně napovídá, že vyjednávání se bude konat v kolektivu zaměstnanců. Pravděpodobnost přítomnosti někoho, kdo ocení peníze nebo volno jindy, dle svých potřeb, není nulová. Že důvodová zpráva něco uvádí je hezké, bohužel už důvodová zpráva nic nedokládá adekvátním výzkumem, nebo alespoň průzkumem, stejně jako rozhodnutí ÚS. ÚS zanedbal, že problém, kdy zákoník práce umožňuje zaměstnavateli nařizovat, se nemá řešit bojem zákonodárce s důsledky. Zákonodárce zanedbal, že problém, který vytvořil udělováním volna dětem v přesně daných dnech, se nemá řešit bojem s důsledky.

Další část návrhu na zrušení zákona se vztahuje k údajnému rozporu s právem podnikat a právem získávat živobytí vlastní prací, zaručenými čl. 26 Listiny. Vzhledem k tomu, že nejde o zásah do základních lidských práv a svobod, nemá argument o použití testu proporcionality své místo, a proto bude posouzen v rámci testu racionality. Dovolávají-li se navrhovatelé příkrého rozporu zákona s principem minimalizace zásahů do základních práv, bude se Ústavní soud touto námitkou zabývat v rámci třetího kroku testu racionality, tedy při posouzení, zda zákonná úprava sleduje legitimní cíl a zda není svévolným zásahem do základních práv. V nyní posuzované věci tak je postačujícím a přiměřeným prostředkem k posouzení ústavnosti zákona test racionality. Vymezení jádra hospodářského práva, jeho esenciální obsah, Ústavní soud vymezil výše v bodech 26 a 27. Otázku, zda zákon toto jádro nepopírá, zodpověděl Ústavní soud již výše v bodech 27 a 28, kdy zvažoval, zda je nutné provést test přiměřenosti, či zda je přiměřeným testem test racionality. Ústavní soud zde dospěl k závěru, že postačuje test racionality a v souvislosti s tím konstatuje, že v prvních dvou krocích testu racionality zákon obstojí. 
ÚS, jak už jsem popsal výše, rozhodnutí o nepoužití testu proporcionality jen konstatoval, ale nijak hlouběji nepodložil.

Při posuzování legitimity cíle zákonné úpravy lze tento cíl dovodit nejen z důvodové zprávy, ale i z obecně známých skutečností. Podle důvodové zprávy je cílem zákona upravit prodejní dobu v maloobchodě a velkoobchodě tak, aby byl stanoven obecný zákaz prodejní doby ve vyjmenované svátky a omezení prodejní doby na Štědrý den. Podle důvodové zprávy má zákon též doplňovat právní úpravu obsaženou v zákoně č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, a to v duchu dřívějších právních předpisů svátkového práva, které upravovaly pracovní klid. Sociální dopady zákona, jak je uvedené v důvodové zprávě, mají být příznivé, neboť lidé budou mít více volného času, aby se mohli věnovat své rodině a koníčkům, na což klade zvýšený důraz i Evropská unie, neboť pracovní život by neměl negativně zasahovat do rodinného a osobního života. Smyslem zákonného omezení prodeje je rovněž ochrana základního práva zaměstnanců na uspokojivé pracovní podmínky zaručeného v čl. 28 Listiny a práva na ochranu rodinného života zaručeného čl. 32 odst. 1 Listiny.
Lidé nebudou mít více volného času. Podle Zákoníku práce §115 (2) Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna. Zaměstnavatel tedy nemůže vnutit zaměstnanci peníze místo volna. Lidé tedy budou mít volno nařízené státem v nějaký den místo volna dle dohody v následujících 3 měsících nebo prostředcích navíc. Konkrétně u pokladních jim tedy stát znemožnil vydělat si až minimálně 3750 Kč čistého (8 hodinová směna, každý svátek, proplacená místo volna, zaměstnanec -bezdětný, zdravý a nestudující s minimální mzdou pro 3. skupinu). Mezi hlavní cíle Evropské unie patří "zajišťování svobody, bezpečnosti a spravedlnosti bez omezení vnitřními hranicemi", "boj proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci", "zvyšování ekonomické, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy" a "respektování kulturního bohatství a jazykové rozmanitosti členských států". Tento zákon a rozhodnutí ÚS je proti všem těmto cílům.

V nyní posuzované věci nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že páteří organizované společnosti je ústavní pořádek. Z preambule Ústavy vyplývá, že společnost je věrna dobrým tradicím naší státnosti, je si vědoma své zodpovědnosti vůči celku a je připravena bránit a rozvíjet zděděné kulturní a duchovní bohatství. Svátky uvedené v § 1 napadeného zákona byly a jsou v České republice slaveny již po dlouhou dobu, některé z nich dokonce po několik staletí. Řada z nich byla z oficiálního kalendáře rovněž na dlouhou dobu vyřazena, o to intenzivnější je pak potřeba si tyto svátky připomínat. Obecně lze konstatovat, že výčet svátků (nejen obsažených v napadeném zákoně) je součástí české kulturní a duchovní tradice. 
Fascinující použití a.f. "Důraz na tradici", kdy dochází k argumentaci pro i proti.

Je proto legitimním cílem zákona umožnit zaměstnancům v pracovním poměru si tyto svátky v klidu připomenout a oslavit. 
Mezi umožnit a přikázat je podstatný rozdíl - a.f. "Lež". Nejedná se v tomto zákoně o všechny zaměstnance v pracovním poměru, ale pouze některé - a.f. "Dvojsmysl". Jejich počet se neobtěžovali zjistit ani v důvodové zprávě. Krom toho dochází ještě k a.f. "Toužebné přání" a "Skládání", protože ÚS se zde domnívá, že většina lidí má zájem slavit a připomínat si státní svátky a to ještě všechny stejně. Obecně lze konstatovat, že vztah většiny k Štědrému večeru je zcela rozdílný od vztahu většiny k 28. září.

Stejně tak je legitimní připomenout i všem ostatním, že je vhodné se v některé dny vyhnout nákupnímu shonu a věnovat se jiným činnostem s více duchovním zaměřením, ať již v kruhu rodinném, nebo ve společnosti těch, kteří sdílejí stejné hodnoty. 
Připomenout všem, že je vhodné se vyhnout a zakázat mají dva jiné významy - a.f. "Lež". Někteří lidé nesdílí stejné hodnoty. Jejich ochranou se ÚS nehodlá zabývat. Připomínat duchovní hodnoty, jež souvisejí s křesťanstvím mi přijde jakožto zásah do principu odluky státu od náboženství. Alternativním výkladem je pak únos náboženských svátků státem po vzoru únosu pohanských svátků církví, což mi přijde jakožto nepřípustná propaganda.


Již Montesquieu uvedl, že „obchodnický duch spojuje národy, nespojuje mezi sebou stejným způsobem jednotlivce.“ (Charles-Louis de Montesquieu, O duchu zákonů). 
Klasický a.f. "Důraz na nevhodnou autoritu". Obchodování naopak spojuje jednotlivce velmi. Alternativou k obchodu neboli dobrovolné směně pro zajištění prostředků od jinak specializovaných jednotlivců je totiž krádež nebo loupež. Obecně lze konstatovat, že převaha vzájemně dobrovolné interakce značně posiluje důvěru a radost ze života ve společnosti a snižuje strach z toho, že někdo užije násilí.

Nelze rovněž přehlédnout, že dosud bylo zcela v dispozici podnikatele (zaměstnavatele), zda prožije svátky se svojí rodinou, zatímco jeho zaměstnanec byl v tomto ohledu výrazně omezen přáními a potřebami podnikatele (zaměstnavatele). Napadený zákon proto podporuje rovněž ideu rovnosti a příslušnosti k celku. 
Zákonodárce i ÚS se nerovnost vztahu, který zákonodárce vnesl do všech uzavíraných zaměstnaneckých poměrů uzákoněním možnosti pro zaměstnavatele přikazovat zaměstnanci práci v §91 Zákoníku práce, snaží řešit nikoli odstraněním příčin, ale zaváděním dalších příkazů. Opět se nejedná o všechny zaměstnance, jak by se rád ÚS tvářil, že chrání, ale jen některé z nich.

Navrhovatelé argumentují, že někteří zaměstnanci práci o svátcích oceňují, neboť mají možnost dosáhnout vyššího příjmu za stejnou práci v důsledku zákonných příplatků ke mzdě. Docházet má i k diskriminaci zaměstnanců pracujících ve velkých prodejnách vůči zaměstnancům ostatním, jichž se podobná omezení netýkají. Ústavní soud uvádí, že omezení prodeje po dobu sedmi a půl dne v roce skutečně znemožňuje zaměstnancům v tyto dny pracovat. Jejich ústavní právo získávat své prostředky prací však není podstatně omezeno, je třeba vzít v úvahu, že ani po zbývajících 357 a půl dne nemohou u stejného zaměstnavatele pracovat podle své vůle, neboť jsou kromě svých fyzických možností limitováni také zákonnou pracovní dobou a nabídkou práce ze strany svého zaměstnavatele.
ÚS zde opět rezignuje na určení, co je to podstatné omezení a jak se umělá omezení ze strany zákonodárce srovnávají s omezeními reálného světa. Opomněl, že někteří lidé prostředky navíc potřebují a budou si muset najít proto práci na částečný úvazek jinde. Obecně lze konstatovat, že možnost nalezení krátkodobé práce pro prodávající za platových podmínek stejných nebo lepších, než mají u současného zaměstnavatele, je minimální. Například prodávající z Lidlu těžko najde práci za 170 Kč/hodinu hrubého jen na 7 nebo méně dní v roce. Obecně lze konstatovat, že zákonnou pracovní dobu nedodržuje ve státě skoro nikdo a ještě méně lidí je ochotno se o tom soudit. Obecně lze konstatovat, že trh má na pracovní dobu mnohem větší vliv než zákon, o čemž by například zdravotníci mohli vyprávět.

Ústavní soud naopak nepovažuje za legitimní cíl v podobě pozitivního dopadu na malé a střední podnikatele omezením nepřímé konkurence velkých podnikatelů. Omezení konkurence a zvýhodňování některých podnikatelů na úkor druhých je skutečně porušením principu zakotveného v čl. 4 odst. 4 Listiny. V nyní posuzované věci však deklarovaný cíl působí pouze nepodstatné omezení konkurence a principu rovnosti, proto jej lze akceptovat.
ÚS zde opět rezignuje na určení, co je to podstatné omezení.

Ústavní soud tedy konstatuje, že základní cíl napadeného zákona, tedy posílení sociální a rodinné soudržnosti tím, že je pevně vymezen alespoň určitý rozměr pevně stanoveného volného času, který mohou lidé trávit společně, je legitimní, byť se z důvodu přirozených celospolečenských potřeb nemůže vztahovat na všechny zaměstnance.
Že tyto dvě skupiny mohou mít snahu trávit volno společně a nyní nemohou, ÚS nezajímá.

Ústavní soud se dále zabýval vhodností zákona k dosažení zamýšleného účinku. Po tisíciletí platí v našem civilizačním okruhu zásada, že je nezbytné, aby lidé nepracovali bez odpočinku každý den, proto i formou různých náboženských příkazů byl vymezen přinejmenším jeden den v týdnu jako den odpočinku. Za výsadu zákonné pracovní doby a možnost pravidelného odpočinku bojovaly generace námezdně pracujících. V demokratické společnosti lze sledovat trvalé soupeření mezi zákonodárcem, který si přeje upravit právo občana na pevné dny pracovního klidu, a podnikateli či spotřebiteli, kteří si přejí podnikat a užívat materiálních požitků i ve svátek. Pravděpodobně jde o sisyfovské úsilí státu alespoň v nějaké podobě podnikání ve dnech pracovního klidu regulovat, které v minulosti doznávalo až groteskních podob. Historicky lze např. připomenout návrh zákona poslanců Tučného, Hrizbyla a soudruhů z roku 1920 o nedělním a svátečním klidu v živnosti holičské, vlásenkářské a kadeřnické v republice Československé. V posledních desetiletích však došlo k rozvolnění pravidelného střídání pracovních a svátečních dnů v týdnu, a to jak ke škodě rodinného života, tak i k újmě na osobní spokojenosti. Zavedení určitých dnů v roce, které budou obecně chápány jako dny, které nejsou určeny k práci, představuje zmenšení takové újmy. V tomto ohledu je zákon ke sledovanému účelu vhodný.
Opět a.f. "Důraz na tradici" v obou směrech. Žádný pokus o určení pravidel, co groteskní je, co není a proč. Všimněte si, že přestože spotřebitel, podnikatel a pracující mohou být jedna osoba a každý, krom nepracujících jsou minimálně v kategoriích dvou, zákonodárce "chrání" některé pracující a soupeří se spotřebiteli a podnikateli. Zákonodárce i ÚS zcela ignoruje stěžování soužití skupin lidí, kteří spadají do kategorií vyjmenovaných v §91 (3) Zákoníku práce a těch ostatních.

Posledním krokem testu racionality je odpovědět na otázku, zda zákonný prostředek k dosažení cíle je rozumný, byť nikoliv nutně nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější nebo nejmoudřejší. Nemá-li být test racionality zcela vyprázdněn, musí Ústavní soud poměřovat racionalitu posuzovaného zákonného prostředku s racionalitou možné lepší právní úpravy. Musí proto existovat překážka, přes kterou neracionální právní úprava ve srovnání s jinou, racionální, neprojde. Přitom je nutné připustit, že při neexistenci systému, který by v České republice exaktně ověřoval a ex post vyhodnocoval ekonomickou a sociální účinnost přijatých právních norem, může být rozhodování soudců Ústavního soudu v některých ohledech vedeno vnitřním přesvědčením.
ÚS přiznává, že trpí nedostatkem informací pro adekvátní rozhodnutí. Chybně ovšem dochází k závěru, že při nedostatku informací je možné volit mezi svobodou a restrikcí na základě vnitřního přesvědčení. Při nedostatku informací je dle mého názoru potřeba se přiklonit na stranu svobody, protože restrikce je vymáhána silou, měly by tedy být její přínosy i zápory obsáhle zhodnoceny a podloženy.

Ústavní soud konstatuje, že k dosažení požadovaného cíle existují i prostředky lepší, vhodnější či účinnější. Celková konstrukce právní úpravy, která až do přijetí posuzovaného zákona zabezpečovala zaměstnancům právo na odpočinek, obsažená v zákoníku práce, a právní úprava v zákoně č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, vedoucí k věrnosti a uctění dobrých tradic české státnosti, je komplexnější, účinnější a zasahující podstatně širší okruh osob, umožňuje navíc finančně zvýhodnit ty, kteří jsou schopni a ochotni v určitých dnech v roce na rozdíl od jiných pracovat. Chtěl-li zákonodárce dosáhnout zamýšleného účinku, nabízelo se mu učinit tak parametrickými změnami v pracovněprávních předpisech, např. zvýšením odměny za práci ve dnech pracovního klidu, a nikoliv přijetím zvláštního předpisu. Přesto však nelze konstatovat, že by posuzovaná právní úprava byla výjimečně neracionální, a proto Ústavní soud uzavírá, že test proporcionality napadený zákon nevyžaduje a v testu racionality obstojí.
ÚS přiznal, že má nedostatek informací. Z logiky věci odvodil, že existují lepší řešení. ÚS nijak nestanovil, jak se postupuje při posuzování kritérií pro test proporcionality. Na základě těchto ne-kritérií jej neprovedl. Závěr není odmítnutí regulace, ale její potvrzení. Co je na tomto závěru racionální mi nedochází.

Rozhodnutí o tom, které státní svátky a dny pracovního klidu a kolik těchto dní je na místě podpořit zákazem určitých pracovních činností, je věcí legislativního uvážení. Pokud se regulace prodejní doby nepříčí hodnotám ústavního pořádku a nevybočuje z národních a státních tradic, není podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy na místě ingerence Ústavního soudu do takového rozhodnutí zákonodárce.
ÚS nestanovil žádná pravidla, co je a co není podstatné omezení, a proto má zákonodárce v tomto ohledu zcela volnou ruku.


Závěr

Obecně lze konstatovat, že ÚS přiznává státním svátkům hodnotu na základě svého uvážení. Zajistit si data nepotřebuje. Na základě svého uvážení rozhodl, že nařízené volno v nějaký den je pro některé zaměstnance lepší, než volno nebo prostředky navíc dle jejich volby.


Obecně lze konstatovat, že ÚS, pokud není vybízen, nebude chránit práva menšin. V tomto případě lidí, kteří považují za podstatné z kulturně-historického hlediska jiné dny v roce. Typicky příslušníci jiné než křesťanské víry nebo české národnosti.

Obecně lze konstatovat, že ÚS nehodlá chránit práva lidí, kteří žijí v rodinách, mají přátele, jsou součástí komunit atd., kde střídavě někteří členové spadají pod působnost §91 (3) Zákoníku práce a jiní zákona 223/2016 Sb.

Obecně lze konstatovat, že ÚS hodlá chránit státní hodnoty. Při tomto úsilí využije nedostatku dat ve prospěch státu. Využije argumentačních faulů ve prospěch státu. Využije vágnosti pojmu "nepodstatné omezení" ve prospěch státu. Nikdy nevyužije spojení "nepodstatná výhoda", argumentačních faulů nebo nedostatku dat ve prospěch svobody.

Obecně lze konstatovat, že bude ÚS i nadále obecně konstatovat, že něco není podstatným omezením. Udělá tak na základě nedostatku dat a vnitřního přesvědčení s maximální snahou neurčit konkrétní hranice a zachovat vágnost.

Obecně lze konstatovat, že ÚS nejsou cizí argumentační fauly a jejich vzájemné protiřečení jej také nijak neomezuje.

Obecně lze konstatovat, že toto není dobrým základem pro právní jistotu.

Absurdnost celé snahy státu na "ochranu" nějaké speciální skupiny zaměstnanců a "připomínání" jakýchsi hodnot nejlépe vyjádří následující myšlenkový experiment. Představte si, že by stát státní svátky podporoval už pouze finančně a vyhlásil nárůst minimálního množství dovolené stanovené v §213 (1) Zákoníku práce pro všechny zaměstnance o 7 dní. Představte si, že by tuto možnost dal rozhodnout v referendu.

Bylo by dobré, kdyby si lidé své potřeby v rámci rovných práv zařídili, jak nejlépe umí, místo aby poškozovali jiné křivením práva ve svůj prospěch. ÚS a zákonodárci by mohli opustit úvahy o tom, kolik lidí a jak moc zákon může poškodit, abychom pomohli lidem jiným. Je to nesmysl. Někdo chce dělat věci nějak a někdo jiný jinak. To, že jeden patří k "většině", mu nemá dávat zvláštní práva nad druhým. Jedině tak se naučíme vzájemnému respektu a pochopení.













pondělí 16. července 2018

How can someone be "Pro life" and "Pro choice" at the same time.

I've recently watched videos on youtube by Steven Crowder and found myself to disagree particularly with the video I’m Pro-Life | Change My Mind which then led to Ben Shapiro Destroys the Abortion Debate (Compilation) and REBUTTAL: John Oliver’s Crisis Pregnancy Center Propaganda! whose are not any better from my point of view.

I base my argument on a non-aggression principle and property rights. I own my body therefore I own my time and fruits that come out of my work. I can trade these properties and do whatever I want with them unless I infringe on other's property rights and start being aggressive. From an age of -0.75 to your death you have no right to get help from others, you can ask, it can be offered but you have no right for it.

Why killing in a self defence is moral is clear since an aggressor was the first to break the rules and therefore should bear the consequences (but you have to be careful not to cross the line from a defence to an aggression).

How do you apply it to a pregnant mother? The kid is using her body to grow. It literally invades the mother's blood stream to harvest resources for and dump the waste products from the metabolism of its body and also drugs the mother's body to not fight the kid on both the psychological and physiological level. The mother has every right to make any steps that she wants to stop this harvesting because she owns her body and every nutrient in her bloodstream etc. provided she's not going to cross the line from a defence to an aggression.

How do you draw the line between a defence and an aggression in an abortion? The kid's rights are not violated (it does not have the right to be in the womb) unless it is old enough to survive outside the womb then it has a right to receive a help but only when mother's rights are not violated (i.e. complications (and not only medical!) from a delivery are at the same or lower rate and severity as complications from an abortion).

Since an abortion is a medical procedure and not easily done by the mother herself, she needs a professional. She cannot force the doctor to perform the procedure or the pharmacist to sell her the medication since they are the ultimate judges of what to do with their own time.

Therefore it is up to a doctor or a pharmacist to choose if they want to proceed. How should they choose provided they want to provide the best health care possible, since they acknowledge that only the best health care is the way how to attract and keep the most customers/patients? They need to consider several factors:

1. What would the mother do if they refused?
  1. She finishes the pregnancy and deliver the baby.
  2. She finds a willing professional, non-professional or ends the pregnancy herself.
  3. She kills herself now or the baby after the delivery.
  4. She and/or her child might become a subject of an aggression from her partner, child's father, family or other people for various reasons.
2. How dangerous is the pregnancy and the abortion for the mother?
  1. It is almost 30 times more probable (17.3 / (4 / 6.64435)) for the mother to die from a pregnancy than from an abortion in the US. 
  2. Which and how much would certain medical, financial, psychological and sociological factors etc. contribute to a rise or a decrease over the statistics above?
3. Can they terminate the pregnancy while saving the child?
  1. A child is in a modern medicine deemed to have a 50% viability chance at the 24th week of gestation.
  2. What, how many and how much are influenced consequences or probabilities of certain conditions that may worsen the life of the child by a premature delivery?
4. How dangerous is the termination of pregnancy with the child saved for the mother?
  1. Is it a medically induced vaginal delivery?
  2. Is it a caesarean section?
5. What is the foreseeable plan for the child and the mother?
  1. Is the mother set? 
  2. Is the mother able to provide for the child?
  3. Is somebody else able to provide for the child and/or the mother? 
  4. Is this likely to change during the pregnancy and after the delivery?
All of this is going to be complicated by contracts between her and her partner, her and her family, her and an insurance company, her and the doctor etc., and the law that applies or the contracts that might be available to her and the child.

Lets look at every factor separately and deduct how the law against abortion changes it.

1.1 She finishes the pregnancy and deliver the baby. 
  • That is the "perfect" (having a kid is a far from perfect and universal solution to the human happiness) scenario and there was no defence nor aggression towards the kid. Unless she or the kid die or are disabled in the process. Unless her, her child's or her family's etc. lives fall apart due to any financial, social, psychological, medical or any other reasons. Then we have imperfect scenario and there was no defence nor aggression towards the kid.
  • We can try to asses the risks and let the woman choose which course to take or abolish abortion by a law (even while defining a few risks as exemptions i.e. mother's medical emergency) which will automatically mean that all the risks (apart from those exempt) will manifest themselves in the statistics in the negative way, while also striping the mother from her right to defend herself.
  • We can also try to decrease the risks and persuade the woman not to undertake the abortion because we will help and assist her with the risk management. What will be the better motivator for people to invest in charities to decrease the risks? Persuading the woman not to let the baby die while and through bettering her and her child's life? Or abolishing an abortion and bettering the lives? I would argue that once you remove the dying from the equation the motivation for people to help and prevent a misery goes down and the expenses to help all women and children that were prevented from undertaking an abortion goes up effectively ending with less money to help more people. 
1.2 She finds a willing professional, non-professional or ends the pregnancy herself.
  • If you decrease a chance to find a legal professional you also increase the price, decrease the quality of the medical treatment and increase the motivation to find a non-professional (i.e. professional in another state might be inaccessible) or end it on her own. 
  • If you push an abortion into illegality you effectively harm the chance of a charity to reach the women in need since they can locate themselves in a close proximity of legal medical facilities that provide abortions.
  • Mother's motivation to resolve her situation rises with the growth of her belly and professionals might begin to have personal objections to carry out the procedure. Therefore increasing the time to find a help by decreasing the choices creates more miserable and desperate mothers with even less choices.
1.3 She kills herself now or the baby after the delivery.
  • Some women may not have an access to a charity, medical treatment (including a delivery in a hospital), illegal abortion etc. However there might be reasons why they might deem a pregnancy, delivery or a child this much inconvenient. Two ways of addressing this.
  • A charity with a sign that says: "Free professional interruption, psychological, social and financial help with pregnancy and parenthood". Woman wants an abortion, comes in, they say look: "We can have a doctor to examine you and offer a pill or a surgical procedure depending on your medical assessment for free. We can also offer psychological, social and financial help up to a place to live for 5 years and a guaranteed part time job. We value the life of your child very much and therefore request that you sit for 2 hours with a trained psychologist to analyse your life situation before a free medical treatment is offered to you"
  • A charity without that clickbaity "free interruption" has to serve more women with their children since they cannot undertake an interruption and has less money because women with children that are hungry are not that big of a problem as women that kill their children and are hungry. This charity also does not attract women that want an abortion.
1.4 She and/or her child might become a subject of an aggression from her partner, child's father, family or other people for various reasons.
  • Only a help for while stopping the aggression against the woman is right. Decreasing the options while increasing the numbers in need of a help is not right and creates bigger resource problem.
2. How dangerous is the pregnancy and the abortion for the mother?
  • Mothers that cannot afford the delivery at the hospital but could afford the abortion will not profit from the law that abolishes it. This will effectively increase the number of dead mothers and/or children. The resources that a charity would have to deploy to resolve this problem will also rise significantly while decreasing the ratio between productive people and those in need.
  • Professionals, that cannot offer a choice of an abortion in the case of mothers that have not perfectly average or lower ~30x higher risk of deadly complications from a pregnancy than from an abortion, are definitely less helpful too. 
3. Can they terminate the pregnancy while saving the child?
  • You cannot force the parents to take care of their children. Children do not have the right to get resources from their parents. Parents do not have the right to stop children from receiving resources from someone else. It's better to let the parent leave the child at a hospital or a foster home than let him abuse or underprovide for the child and then to forcefully take the child and put it in the hospital or a foster home. 
  • Real question is what to do with saved children with various needs. If you save a child and you do not have the means that will let him survive, what good does it serve? Therefore a charity should decide if they will pay the bill for children saved at 23, 24 or 32 weeks for example. They cannot save everyone and therefore they can try and ask the mother to carry the child for a few more weeks but have no right to deprave her of an option to end the pregnancy.
    4. How dangerous is the termination of pregnancy while the child is saved for the mother?
    • Professionals can clearly calculate health risks associated with any procedure. They cannot calculate economical, psychological, social and other risks. They have no right to tell the woman when it is right for her to deliver not kill the baby, only she really knows. However if it was given that the health risks of an abortion are clearly higher than those of a delivery and the child has a foreseeable future even without mother's assistance doctors should in my opinion use their right to not perform an abortion and offer only delivery. I really believe that a market for these situations is so small that they cannot make a living out of it (do it once and no hospital will hire you, can't do it enough times per month to have enough money for a decent living) therefore showing that people really do not finance what they do not want.
    5. What is the foreseeable plan for the child and the mother?
    • I would argue that there is no point in stopping a mother from an abortion when there won't be any care for the child to not die post delivery. 
    • I would also argue that it is dangerous to stop a mother from an abortion when there is no care for her during pregnancy and delivery which increases the risks of her dying almost 100 times and of the child almost 3 times when compared with those that use that care and already have almost 30 times higher chance of dying from pregnancy than from an abortion.
    Let's see how incoherent is an anti-abortion law advocate reasoning. We'll discuss several scenarios and show that a rule "every unborn human has a right to live" needs a lot of arbitrary exceptions to meet the expectations of a society.
    1. The mother gets a cancer. The cancer will kill her before the child will become viable. The treatment will kill the child.
    • In my view the mother has the right to choose. She can choose the treatment with an abortion (killing it on purpose is safer than let it die and decompose inside the womb...) or to die and take the child with her.
    • In a view of an anti-abortion law advocate the kid would die anyway, no point in letting the mother die too.
    2.  The mother gets a cancer but it's some sort of a slowly growing one. The cancer will not affect her chances of finishing the pregnancy and successfully deliver the baby. Her chances of survival after the therapy are N times greater if she starts it now than when she waits for 8 months and starts it after a delivery. The treatment will kill the child.
    • In my view the mother has the right to choose. She can choose the treatment with an abortion (killing it on purpose is safer than let it die and decompose inside the womb...) or to give birth to her child (or die from medical complications of her pregnancy, car accident or any other reason) and diminish her chances of survival afterwards.
    • I really have no idea how the anti-abortion law advocate will react but there are three choices. The mother is sick, of course she has a right to choose. The mother could be saved after delivery but the kid is sure to die in an abortion, we do not care about her chances of survival because she has a chance. The mother has a right to choose if her chances of survival are P (an arbitrarily set number about which we can have endless and meaningless political debates) times smaller.
    3. A woman have had sex and the condom have broken, she took the after-pill.
    • In my view the mother has the right to choose.
    • I really have no idea how the anti-abortion law advocate will react but there are three choices. Mother can prevent implantation, it is not a human with a right to live yet because we would have a problem with embryonic science research and other stuff too (it becomes a human with rights after an arbitrarily set number of days about which we can have endless and meaningless political debates). Mother can prevent an implantation if she has a medical precondition (we can have endless and meaningless political debates about the list of them) that endangers her life R (an arbitrarily set number about which we can have endless and meaningless political debates) times more during a pregnancy than in a healthy woman. Screw the mother's choices and her medical, economical, social, psychological and other preconditions, abortion is illegal at any point, we'll charge her with a first degree murder if she buys over the counter drug that could lead to an unsuccessful implantation, a second degree murder if she buys now illegal after-pill, a manslaughter if she does it but really really thinks it is not a human that she killed, the science on embryos is prohibited as you cannot experiment on the non-consenting humans.
    4. Two women get pregnant. One wants a child but tumbles in the bathroom, hits her belly and has a miscarriage. The other does not want a child but cannot afford an abortion or an abortion is illegal, tumbles in the bathroom, hits her belly and has a miscarriage on purpose.
    • In my view it is just sad. The first one lost the wanted child, the second one should have had an opportunity to not endanger her life and have an abortion or a support from a charity (to have an abortion or to raise a child).
    • Anti-abortion law advocate has three choices. In general do not waste police resources on this because every mother would have similar stories about an accident, kids are still dying in the womb, women have to undergo greater risks to end the pregnancy. Launch an official murder investigation into every case, all women have similar stories but a lot of them genuinely had an accident and are now harassed by the police, kids are still dying in the womb, women have to undergo greater risks to end the pregnancy, they might not go to the doctor with a different matter if they think they might be pregnant and want to keep their options to a self-inflicted abortion open and secret to avoid a possible murder investigation. A murder investigation is launched only sometimes depending on arbitrary parameters that we can have endless and meaningless political debates about, all women have similar stories but some of them genuinely had an accident and and some of them are now harassed by the police, kids are still dying in the womb, women have to undergo greater risks to end the pregnancy, they might not go to the doctor with a different matter if they think they might be pregnant and want to keep their options to a self-inflicted abortion open and secret to avoid a possible murder investigation.
    5. A successful mother of two kids that are going to an university has had sex with her husband while on contraceptive pills (no contraception is perfect) but is now pregnant. Her husband cannot support a family of five from his income alone while paying the university for the two kids, mortgage on the house and a health care for his pregnant woman and an infant. 
    • In my view the mother has the right to choose. She saves her career, her home and her children's future by having an abortion, risks everything (kids at the university get a part time jobs, husband will get a second job, they sell the house and move to a smaller one), gives her newborn child for an adoption (while still risking her career, kids future, her home... since the pregnancy will have an effect on it, not to mention how difficult it would be psychologically) or dies from complications during pregnancy. No one should have a right to tell her what to do.
    • Anti-abortion law advocate "saves" the child and waits how the life lottery he put the mother into plays out for her, her family and her newborn child. 
    • I should not need to tell you in which scenario the charity (with limited resources while the human suffering in the world is almost endless) will be needed more.
    6. Any other controversial scenario with disabled children, raped women, mere inconvenience... If you really think the anti-abortion law policy through you'll see the horrible consequences for individuals and the society as a whole.
    There is a reason why I always write about a charity and never the state. Etatists (those who believe in the necessity of the state) can switch it for the state at any circumstance. However there are consequences to solving the problem this way.
    • State takes care of the unwanted but born children. State saves money by subsidising or handing out free contraception for women. Sexually transmitted diseases rise in prevalence, because there is a smaller incentive to use a condom now. 
    • State starts subsidising or handing out condoms and since they are free they are used as balloons at parties and other situations apart from sex which wastes resources in the society. State pays for advertising the safe sex.
    • State actually saves money when it pays for an abortion than for a psychological, economical, social and medical help through pregnancy, delivery and childhood. You can now stop using contraception at all because it is just inconvenient or the risk of irresponsibility is quite low and the abortion is free.
    • Only a fool can think that adding another regulation or a state program to this mess can improve it. Not even partial dismantling will be enough as you'll end up with the problems that you created with the first shot at the free market and non-aggression principle and tried to solve with more and more regulations. To finance all of this nonsense state has to violate the owner's rights of all people since virtually no one is paying taxes voluntarily, effectively making the state the biggest aggressor there is.
    Why is a limited anti-abortion law (let's say only up to the 13th week of gestation) bad too? You're incentivizing all radical pro-life advocates to just delay the woman's decision until it's illegal to do it. They will set up charities that seem as a helping party but abandon the women right after the calendar shows the right date. 

    Why are state subsidised private abortion clinics bad? They compete for the subsidy not the quality of the service. They have the state stamp for truth and can mislead women into abortion because that procedure is easily subsidised, reported and managed by a bureaucrat therefore incentivizing those clinics to push abortions not complex solutions (which is a nightmare for a bureaucrat to do right).

    To sum it up. Somehow there are two left policies. One is advocated by usually the left and the other by usually the right. Seems hilarious to me that the "right" thinks that any law apart from a non-aggression principle and owner's rights can be on the right. Therefore I am pro life (best morality and lowest suffering int the society) and pro choice (everybody can choose unless they are aggressive). To better explain my position I made this chart.




    pátek 10. února 2017

    Just Seedr it!

    Is your ISP applying policies which prohibit use of the torrent protocol? Would you like to hide what you're torrenting because... privacy? Well, start using Seedr. By the way, I might get some storage boost for posting this.

    It's simple. Just register here https://www.seedr.cc/?r=502546 (You'll get 500MB boost ;-)) or here https://www.seedr.cc/.
    Copy an address for a torrent from the address bar or right from the magnet link.

    Insert it here

    Click on + and then Add

    Wait for it to download and then move your cursor over the folder, Buttons will appear and you can download everything within the folder as a zip file, copy or delete it. You might also just click on the folder and download only some of its content.

    Everything is through the https protocol and that means your ISP has no idea what are you downloading. You can upgrade to several paid plans for increased storage, more slots, speed etc. or get some bonusone.
    Adding your own torrents is also possible but I have yet to use this option.

    Enjoy and support the authors of the stuff you enjoy ;-)